V poslední době často přemýšlím nad tím, zda rozhodnutí, která činím, jsou ryze mojí svobodnou vůlí anebo je můj život pouhým řetězcem na sebe navazujících událostí, jejichž podstatu a posloupnost nejsem schopný ovlivnit. Otázka svobodné vůle je bezesporu jedním z největších oříšků filozofie, a to nejen ve světle starověkých úvah, ale i v kontextu moderních vědeckých objevů.
Osobně se přikláním k deterministickému pohledu. Myslím si, že každé naše mikro-rozhodnutí je výsledkem příčinné souvislosti astronomického počtu událostí, které nastaly v mém životě, v životě mých rodičů, jejich rodičů a potažmo celé lidské civilizace od jejího počátku. Iluze svobodné vůle, tedy schopnosti činit volby nezávisle na vnějších a vnitřních faktorech, nemůže obstát, zařadíme-li člověka do tohoto velmi širokého časoprostorového kontextu. Podobně jako proslulé „mávnutí motýlích křídel“, každá byť sebemenší událost v předešlé časové linii veškeré živé i neživé hmoty, konvergující k mé vlastní současné existenci, svým způsobem ovlivnila mé minulé, současné i budoucí rozhodnutí, akce a samotné prostředí, ve kterém se jako živá bytost vyskytuji.
Pokud půjdu v této úvaze dál a hlouběji, mohl bych se dostat k myšlence, že časová linie našeho vesmíru je od jeho vzniku pevně daná a neměnná. Přestože se nacházíme někde „uprostřed“, vesmír zná mechanismus, podle něhož lze vypočíst přesný kvantový stav všech atomů od této chvíle za 2 roky, za dvě milénia nebo za 5 miliard let, až vyhasne Slunce. Chápu to tak, že existence napříč časovou linií vesmíru je ve své podstatě velmi komplexní, leč zároveň principiálně prostý deterministický stavový automat.
Protože velmi rád zpochybňuji a konfrontuji svoje myšlenky, mohl bych nyní namítnout, jakou roli v tomto deterministickém pohledu na svět hraje čistá, ryzí, sprostá náhoda? Ta mi totiž hodí vidle hned do dvou myšlenek.
- Za 20 let mě zabije zásah blesku. Skutečně tuto událost může vesmír v tuto chvíli „vypočíst“? Zemská atmosféra je příkladem chaotického systému, který ovšem (dle vědců) stále zachovává determinismus. Tohle je ovšem místo, kde se již moje chápání tříští a tuto zdánlivou náhodu si již nedovedu vysvětlit. Pokud bych chtěl najít jednodušší příklad, tak již prostý hod kostkou v kasinu může zcela nepredikovatelně určit směr mojí budoucnosti, aniž bych to jakkoliv mohl ovlivnit.
- Celé toto zamyšlení je o svobodné vůli, její existenci či neexistenci, a o rozhodnutích, které na základě ní činím. Co tedy situace, kdy stojím před výběrem z několika zdánlivě naprosto identických možností? Představte si hru Dungeons and Dragons. Stojíte na rozcestí a před vámi jsou tři dokonale stejné chodby. Výběr a tedy moje rozhodnutí je zcela náhodné, neboť v mé uplynulé časové linii neexistuje žádná „reference“ k tomuto okamžiku, která by mi pomohla nebo předurčila moji volbu. Není tedy v tu chvíli tato volba již produktem ryzí svobodné vůle?
S veškerou pokorou si musím přiznat, že toto čistě amatérské a laické zamyšlení je možná velmi naivní pro skutečné odborníky např. v oblasti filozofie nebo třeba kvantové fyziky. Na druhé straně jít takto do hloubky pouze s vlastním nevzdělaným rozumem je pro mě svým způsobem zábavné, neboť to začíná jednou otázkou a místo jedné odpovědi to končí deseti dalšími otazníky. A o tom to myslím celé je.
Sdílejte tento článek na svém profilu:
