Svět, ve kterém žijeme, neformují jen politické systémy, demokratické instituce a společenské hodnoty nebo nálada mezi obyvatelstvem. Velký podíl na vytváření společensko-ekonomické mapy mají vlivné zájmové skupiny nebo jednotlivci, kteří využívají své bohatství a postavení k prosazení svých cílů. A nemluvím zde konspiračně o bájných židech, kteří stojíc ve stínu určují chod celé světovlády (podobné narativy mně upřímně nepřijdou zajímavé, nevylučuji je ani nepodporuji, zkrátka mi nestojí za zamyšlení). Řeč je o něčem více hmatatelném, o něčem co mnoho lidí přehlíží a raději se upíná k fantasmagorickým konspiracím nebo prostě jen tento fakt podvědomě a ze zvyku přijímá.
Mluvím o mocných byznysových lobby, které působí v rámci bohatých firem, tuzemských i nadnárodních korporací. Ať už jde o farmaceutické firmy, agrobarony, zbrojní korporace nebo třeba fosilní lobby v energetice a dopravě, vždy je primárním cílem generování a akcelerace zisku. A to jakýmikoliv prostředky a za každou cenu. Jejich moc pramení z propojení byznysu, politiky a často i medií, což dohromady utváří „neviditelnou ruku“ ovládající směr, kterým se společnost ubírá.
Např. prvně zmiňované farmaceutické firmy (jsou označovány jako Big Pharma) vyvíjely dlouhodobý tlak na evropské i národní regulátory, aby omezili prezenci přírodních léčiv na trhu. Tento přístup se v posledních letech dost možná nejvýrazněji projevuje u produktů obsahujících kanabidiol CBD, látku získávanou z konopí, která nemá psychoativní účinky a nabízí celou řadu zdravotních benefitů. Využívá se např. ke zmírňování úzkosti, bolesti nebo zánětů, ale také třeba při léčbě či tlumení příznaků neurodegenerativních onemocnění. Pro farmaceutické společnosti toto představuje velmi významnou konkurenci, kterou se snaží buď zastavit, nebo pohltit. Je tedy vyvíjen velký tlak a investují se nemalé prostředky do lobbování na úrovni Evropské komise i Evropského parlamentu s cílem zajistit přísné regulace těchto produktů na úrovni Evropské unie. Byla zde snaha označovat CBD jako návykovou látku a některé společnosti se dokonce snažily ovládnout, paralyzovat a monopolizovat trh s přírodním CBD tím, že patentovaly specifické procesy a metody výroby syntetického CBD. Big Pharma ale zneužívá svého postavení, vlivu a moci v mnoha dalších aspektech tohoto průmyslového odvětví, jako jsou uvádění nových léčiv na trh, spolupráce s akademickými institucemi, vliv na lékaře a nemocnice, nastavování národní a nadnárodní legislativy tak, aby byly společnosti zbavovány odpovědnosti apod.
Jejich moc pramení z propojení byznysu, politiky a často i medií, což dohromady utváří „neviditelnou ruku“ ovládající směr, kterým se společnost ubírá.
Dalším příkladem je velmi aktivní fosilní lobby. Navzdory rostoucím obavám z klimatických změn evropské společnosti jako Shell, BP nebo třeba americký gigant ExxonMobil patří mezi lídry v lobování proti regulacím, které by vedly k dlouhodobému snížení emisí. Nechci zde příliš zabíhat do tohoto tématu, kterému zkrátka nerozumím. Sám nejsem pocitově zastáncem např. elektromobility. Uvědomuji si navíc, že Evropa konkrétně má velmi malý podíl na celkovém znečištění planety a z laického pohledu mi některé části Green Dealu přijdou jako poměrně extrémní a skoro až hysterické opatření. Zároveň ale je třeba mít na paměti, že Evropa odjakživa figurovala v roli společensko-kulturně-hodnotového tahouna celého světa a v tomto kontextu je na místě přistoupit k rozumným, dlouhodobě udržitelným regulacím v oblasti ochrany životního prostředí. Tato opatření by však měla vznikat na základě multi-oborového konsensu a neměla by představovat možný ekonomický či jiný problém evropské společnosti kdykoliv v budoucnu. Vrátím-li se ale k tématu, je zde opět vidět naprosto evidentní a jednostranná snaha fosilních magnátů o zmrazení tohoto progresivního trendu, a zde zkrátka vidíme zase bezpáteřní cestu za maximalizací zisků, postrádající jakýkoliv smysl pro hodnoty a společenskou zodpovědnost.
Příkladů by se našlo velmi mnoho např. v potravinářském průmyslu, v technologickém segmentu nebo třeba v oblasti již zmiňovaného zbrojařského průmyslu, kde jsou vojenské konflikty často eskalovány, manipulovány nebo dokonce rozdmychávány mocnou zbrojařskou lobby, opět za účelem astronomických finančních zisků 1.
A to se vůbec nebavím o rostoucí hrozbě produktů tzv. surveillance kapitalismu, především v oblasti sociálních sítí a umělé inteligence. Zde jsou regulace velmi na místě a naštěstí je jmenovitě Evropská Unie zatím poměrně dobře schopna nastavovat alespoň nějaká funkční pravidla tak, aby nedošlo k úplnému znásilnění moderní západní společnosti „algokracií“ a jejím sprostým handlem s osobními a behaviorálními daty, které poslouží v lepším případě obchodním účelům, v tom horším zájmům politických a společenských hrozeb, které již v posledních letech poměrně úspěšně a efektivně zvládly vystrčit své růžky (Brexit, volby v USA, konflikt na Ukrajině, nárůst extremismu a populismu atd.).
Je třeba nastavovat alespoň nějaká funkční pravidla tak, aby nedošlo k úplnému znásilnění moderní západní společnosti „algokracií“ a jejím sprostým handlem s osobními a behaviorálními daty, které poslouží v lepším případě obchodním účelům, v tom horším zájmům politických a společenských hrozeb.
Otázka zní, zda s tímto lze dlouhodobě něco dělat. Mám obavy, že toto je zkrátka by-produkt svobodného kapitalismu, který stále představuje více výhod pro společnost než je těch negativních aspektů. Snahou občanské společnosti by měl být stále větší důraz na transparentnost státní správy a také jakési uvědomění, že takhle svět byznysu zkrátka funguje. Každá velká korporace chce mít lidi na své straně ať už ve vládě, v parlamentu, na úřadech nebo v mediích či jiných vlivných organizacích. Zodpovědnost občana a voliče by měla být volit do státní správy politiky s čistým štítem, kteří chtějí své řemeslo dělat jako službu společnosti a kteří budou upřednostňovat základní společenské hodnoty před vlastním či cizím obohacením. Jedině tak lze politickou kulturu vyčistit a zlepšit, i když to bude práce třeba na několik desetiletí.
1 Omlouvám se za tuto konspiraci, nezmiňoval bych to, kdybych neslyšel zajímavé historky z důvěrného zdroje. Rovnou zde přiznávám, že se mohu mýlit, ostatně jako ve všem co píši. Každý nechť si udělá svůj vlastní obrázek na základě vlastního kritického myšlení.
Sdílejte tento článek na svém profilu:
