Chce-li být politik úspěšný, musí získat voliče. Jak ukazují výsledky voleb z posledních dekád, pro získání mnoha voličů stačí jen trefně pojmenovat problémy, které pociťují. Jednou jsou to poplatky u lékaře, podruhé korupce, potřetí nepřizpůsobiví spoluobčané, počtvrté uprchlíci, jindy třeba nezaměstnanost, vysoké daně, drahé energie či Evropská Unie.
Volič si řekne: Tento politik mi rozumí, on nejlépe chápe, co mě tíží nebo štve. Od politika už pak vůbec nevyžaduje popsat reálný plán, jak problém řešit. Stačí ten pocit, že ho chápe. Že se dokázal snížit na jeho úroveň a problém vidí stejně jako on. Političtí komentátoři to definují tak, že ve volbách přestává rozhodovat rozum a nahrazují ho emoce.
Pro úspěch politika pak je důležité, aby příslušný problém maximálně zjednodušil, aby jeho pochopení nikomu nečinilo potíže a aby i jemu se vždycky snadno formuloval. Nejlépe krátkým sloganem, který se pak vejde na billboard.
Podobně zjednodušeně formuluje případná opatření, která by zavedl. Že jsou vesměs nereálná nebo by problém ještě víc vyhrotily či vyvolaly jiný, nevadí. To už volič nedomýšlí. Ostatně ani to není jeho věc, to přece mají řešit ti, co za to zodpovídají.
Voliči, kteří problém před tím nějak intuitivně a možná ne úplně vyhraněně vnímali, mají už nyní jasno. A stejně tak jasno mají i voliči, kteří příslušný problém dosud nevnímali, resp. ho za problém nepovažovali. Teď, když ho slyší formulovaný, s tím nesouhlasí, příslušného politika označí za populistu a jeho příznivce za hlupáky. Ti se naštvou, a své kritiky označí naopak za namyšlené elitáře. Vzájemné častování těmito a dalšími pojmenováními se rychle rozvíjí a rozšiřuje o další přívlastky.
Společnost je rozdělená. Nedalo to ani moc práce.
Ti, co problém odmítají připustit a jeho ohlašovače označují za hlupáky, by si měli uvědomit, že co člověk, to různé podmínky a zkušenosti, a tedy i různé posuzování problémů. Mít z něčeho obavy či strach, je lidské a nic to nemusí vypovídat o inteligenci. Navíc, bagatelizace problémů se opravdu může vymstít. To, že něco velká část společnosti vnímá jako problém, prostě nelze jen tak odbýt mávnutím ruky. A pokud k tomuto tématu někteří populisté vykládají nesmysly, je třeba formulovat argumenty nikoliv proti problému jako takovému, ale proti těm nesmyslům. A to bez jakéhokoliv despektu či ironie.
Ti, v nichž problém naopak vyvolává obavy, by si zase měli zachovat chladnou hlavu (na každý problém se musí jít s chladnou hlavou) a s touto chladnou hlavou se zamyslet, nedělá-li z nich hlupáka právě ten politik. Jestli mu jen neslouží jako užiteční idioti na jeho cestě za politickým úspěchem. Historických příkladů je k dispozici nepočítaně. Taky by si měli vyhodnotit, jestli to, co hlásá, že by se mělo udělat, není jen chiméra, která se v reálném světě nikdy nemůže uskutečnit.
A všichni dohromady by si měli uvědomit, že my Češi jsme v minulosti už mnohokrát spadli do maléru právě proto, že žabomyší spory nám zabránily vidět skutečné nebezpečí a společně se mu postavit. Poučme se z toho. A uvědomme si, že tu nejsme pro politiky a jejich cíle, ale že oni jsou tu pro naše cíle. A ty by se na té státnické úrovni neměly člověk od člověka zase tak zásadně lišit.
Sdílejte článek na Vašem profilu:
