V těchto dnech slaví 25. výročí vzniku jedna z nejlepších značek v historii herního průmyslu a přináší s sebou mohutnou vlnu nostalgie a krásných vzpomínek. V létě roku 1999 jsem Fallout víceméně omylem zakoupil a strávil s ním i s jeho pokračováními mnoho hodin, kterých nijak nelituji. Dovolte mi krátce zavzpomínat na tuto významnou součást mého života.
Na konci devadesátých let jsem byl hrdým majitelem PC s procesorem Intel Pentium 120 MHz. Kromě občasné výpomoci tátovi s jeho dokumenty a tabulkami jsem se tehdy věnoval jako samouk vývoji webových stránek, programování, tvorbě 3D animované grafiky a samozřejmě také hraní počítačových her. Mimo jiné jsem byl tehdy odběratelem herního magazínu Score a každý měsíc jsem nadšeně běžel do nejbližší trafiky pro nové vydání.
V červenci roku 1999 jsem trávil prázdniny u babičky na Vysočině, a tak se jednoho pošmurného odpoledne moje oko upíralo na trafiku Štefl v obci Počátky. Co čert nechtěl, postarší paní za pokladnou mi oznámila, že nové číslo nemají. Se slzou v oku jsem se vydal ke dveřím, když v tom se ozvalo: „A znáš Level? To je skoro to samý…“. „Znám, ale nikdy jsem ho nekupoval“, řekl jsem nejistým hlasem zklamaného 13letého kluka. Ale když už jsem měl v ruce těžce našetřených 150 korun, rozhodnul jsem se, že neodejdu s prázdnou. Tehdy jsem ještě nápisu „PLNÁ HRA FALLOUT V HODNOTĚ 999 Kč“ nevěnoval moc pozornosti.
Mimochodem od té chvíle jsem nasbíral cca 8 kompletních ročníků tohoto časopisu, které jsem před několika lety v perfektním stavu a s dojetím prodal za velmi zajímavou cenu jednomu nadšenému sběrateli.
Po návratu do Prahy jsem teprve pln očekávání hru nainstaloval a na dobro jsem propadnul světu a příběhům z Pustiny, z míst, kde přežijí jen ti, kteří se dokázali adaptovat na silně radioaktivní prostředí post-nukleárního světa. Dokonce si myslím, že Fallout ve mně probudil určitou zvrácenou lásku k post-apokalyptické tématice a také (trochu vzdáleně příbuzné) steampunkové kultuře, která si se spojením technologie a primitivní kultury hraje zase trochu jiným způsobem.
Samotný svět Falloutu asi nijak do detailu popisovat nebudu, protože si myslím, že podobné nadšení se mnou asi budou sdílet stejně jen ti, kteří se s Falloutem také někdy střetli. Snad jen mohu vyzdvihnout na tehdejší dobu komplexní a spletitý příběh se spoustou hlavních i vedlejších postav, propracovaný taktický systém boje, skvěle a zábavně nadesignovaný model charakteristik, vlastností a dovedností hrdiny a jeho vyvážené levelování.
Fallout se také dočkal mnoha pokračování a (naštěstí) velmi zdařilé transformace z izometrického do 3D pohledu, kdy v roce 2008 společnost Bethesda Game Studios použila svůj herní engine proslulý z her The Elder Scrolls a zasadila do něj právě svět Falloutu 3. V roce 2015 pak následoval Fallout 4, který se v mnohých žebříčcích nachází v TOP10 nejlepších her všech dob. Považte, jak často se stane, že by nějaká ať už herní či filmová série měla takto konzistentní, a dokonce vzestupný trend kvality s každým novým dílem. A v případě Falloutu to není pouze raketovým vzestupem technologií v herním průmyslu, ale především precizním řemeslným přístupem k designu hry ze všech možných úhlů pohledu.
Úspěch Falloutu dokládá také fakt, že se prodává velmi úspěšná a skvěle hodnocená desková hra založená na té počítačové. Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že neexistuje mnoho podobných příběhově založených kooperativních deskovek (vlastně neznám žádnou jinou), které by mě dokázaly zabavit na dobré 4 hodiny hraní, za které se Vám někdy stejně ani nepodaří příběhovou linku dohrát.
Moje srdce také zaplesalo, když Amazon v roce 2020 oznámil zakoupení licenčních práv na značku Fallout a v loňském roce započal natáčení seriálu z tohoto neuvěřitelného post-apokalyptického světa.
Fallout je pro mě srdcová záležitost, která mě provází od mých 13 let, a popravdě je to jedna z mála her, kvůli které bych znovu s nadšením oprášil herní konzoli a vydal se do Pustiny vytvářet nový svět.
Mimochodem, děj hry se odehrává ve 22. století, přičemž k jaderné válce trvající pouhé 2 hodiny a vedoucí k totální destrukci našeho světa tak jak ho známe, dojde 23. října 2077. Mám trochu obavy, že momentálně máme k tomuto sci-fi obrazu světa nejblíže od kubánské krize z roku 1962 a můžeme jen doufat, že lidstvo se v kritických chvílích zachová lépe, než jak to vykreslují mnozí autoři Fallout nevyjímaje…
Sdílejte článek na Vašem profilu:
